Hotel Kristian 1000
Hotel Kristian, donedávna známý jako hotel Kuba, nebyl vždy Kubou, a samozřejmě ani Kristiánem. Pro poznání začátků turistiky a hotelnictví na Kubově Huti musíte poznat Kubovu Huť samotnou. A potom nás.
O nás, kubohuťských, se ve světě ještě na počátku minulého století příliš nevědělo. Vimperáci, jak kubohuťští nejbližší vnitrozemské měšťanstvo nazývali, sice měli jistou představu o společenství udatných, pracovitých, statných a přemýšlivých horalů, žijících kdesi na úpatí Boubína, valná část těchto představ zakládala se ale na romantickém vyprávění děvčat, která se až podezřele často zatoulávala při sběru lesních plodů do našich končin. Při pohledu na kubohuťské muže, diviti se však není čemu.
Chceme-li poznat dějiny Kubovy Hutě optikou nezkreslenou toliko přetékajícími dívčími city, nad jiné vyčnívá dílo Marie Altenstrasser-Geicke s názvem Kubohütten, ein Dorf im Böhmerwald.
V ní potvrzuje rok 1728 jako rok založení sklářské hutě Janem Podschneiderem, následovaný brzkým krachem v roce 1734. Dále uvádí jména sedmi statečných mužů, kteří se se svými rodinami rozhodli pod Boubínem vytrvat. Zároveň vysvětluje vznik názvu Kubovy Hutě na počest lesmistra Guby.
Velmi podrobně zde líčí život v tehdejší šumavské vísce až po druhou světovou válku. Za zmínku stojí zbudování kubohuťské školy, což údajně místní děti kvitovaly s povděkem, neboť se mohly vzdělávat i v zimě, což byla vzhledem k panujícím klimatickým poměrům a škole do té doby vzdálené až v Horní Vltavici, neznámá kratochvíle. Zdali optimismus dětí vydržel alespoň do Vánoc, v knize uvedeno není.
Kombinací překrásné polohy a dostupnosti železnicí, vybudované v roce 1899 (o její výjimečnosti v Českých zemích netřeba dále psát), vytvořil se zanedlouho z Kubovy Hutě vyhledávaný cíl turistů a to nejen v letních měsících, ale díky dobrým sněhovým podmínkám a atraktivním svahům i v zimě.
Tím se dostáváme k počátkům budovy, dosud známé jako hotel Kuba.
Protože místní hájovna, kde bylo možné se ubytovat, přestávala zájmu turistů stačit, postavil dobrý člověk Rudolf Pawlitschko roku 1927 hotel, čímž zajistil turistům péči do té doby nevídanou. Nedlouho po tom však ani kapacity hotelu nestačily přílivu turistů a tak většina místních začíná sezónně ubytovávat návštěvníky v útulných pokojících svých chalup.
Když potom hotel 23. prosince roku 1934 do základů vyhoří, odhodlaný Rudolf neváhá a již na jaře staví znovu. Až na malé změny vzniká na původních základech hotel, který se díky péči rodin Pawlitschkových a Meffertových stává známým daleko za hranicemi.
Za zmínku stojí, že k hotelu původně patřila i nedaleká kaplička, vystavěná v roce 1934 paní Eleonorou Meffert, která marně doufala, že tím pomůže k uzdravení své nemocné dcery.
Podrobné vyprávění paní Marie Altenstrasser-Geicke, plné osobních příběhů, končí podzimem roku 1945. Ve své knize, publikované až v roce 1991 k hotelu pouze dodává, že slouží jako rekreační dům dodnes.
Nadmořská výška 1000 m, jižní svah obklopený lesy a absence jakéhokoli průmyslu tvoří z Kubovy Hutě vedle turistického cíle ideální místo pro léčbu dýchacích problémů, což nezůstalo bez povšimnutí. Po válce se z rukou Klubu českých turistů hotel dostává do vlastnictví strakonických závodů, které ho ve druhé polovině 70. let významně rozšiřují a umožňují tak dalším turistům a sportovcům poznat vedle šumavských krás i velmi specifické a výjimečné Genius loci vesničky na úpatí Boubína.
S pádem železné opony se poměry opět mění a hotel se postupně stává majetkem nadnárodní společnosti Corinthia. Filosofie společnosti, vlastnící hotely od súdánského Chartúmu po anglický Londýn podle nás však ne zcela koresponduje s rodinným prostředím šumavské Kubovky a tak po měsících debat a úvah opouštíme své původní profese ozářené svitem monitorů a pouštíme se do projektu, na jehož konci se z maltského hotelu Kuba stane opět ryze kubohuťský hotel, tentokrát Kristian. To jméno v sobě skrývá odkaz na první republiku i lyžařské oblouky starých šumavských lyžařů.
Zavřete oči, přichází…
Nahoru